Výběr materiálu radiátoru má významný vliv na jeho schopnost odvádět teplo. Obecně řečeno, materiály s vysokou tepelnou vodivostí a vysokým poměrem plochy povrchu k objemu lépe přenášejí teplo z radiátoru do okolního vzduchu.
Hliník je často považován za materiál s vynikajícími vlastnostmi pro odvod tepla. Hliníkové radiátory jsou lehké, odolné a mají vysokou tepelnou vodivost, což jim umožňuje rychle přenášet teplo z vody nebo páry uvnitř radiátoru do venkovního vzduchu.
Navíc vysoký poměr plochy povrchu k objemu hliníkových radiátorů umožňuje odvádět více tepla, což je činí efektivnějšími.
Dalším materiálem běžně používaným v radiátorech je měď. Měď je také dobrým vodičem tepla a má vysoký poměr plochy povrchu k objemu, což z ní činí účinný materiál pro rozptyl tepla. Měděné radiátory však mohou být dražší než hliníkové radiátory a jsou také těžší, což může ztížit instalaci.
Mezi další materiály, které se někdy používají pro radiátory, patří ocel a litina. I když jsou tyto materiály odolné a také účinně přenášejí teplo, obecně mají nižší tepelnou vodivost než hliník nebo měď, což může snížit jejich účinnost při rozptylování tepla.
V konečném důsledku bude výběr materiálu radiátoru záviset na řadě faktorů, včetně konkrétní aplikace, rozpočtu a osobních preferencí. Litinové radiátory jsou oblíbené pro svou odolnost, ale v závislosti na požadavcích systému mohou být vhodné i jiné materiály.
