Globální záření je celkové množství slunečního záření, které dopadá na vodorovný povrch na zemi. Skládá se ze dvou složek: přímého záření a difúzního záření. Přímé záření pochází přímo ze slunce, zatímco difúzní záření je rozptylováno atmosférickými částicemi, jako jsou mraky a prach.
Globální záření lze použít jako standard pro srovnání lokalit bez ohledu na jejich zeměpisnou šířku nebo sluneční polohu. Může být také použit k charakterizaci výroby energie, která závisí na globálním záření, okolní teplotě a dalších faktorech.
Globální záření je silnější v poledne než ráno nebo večer a v létě než v zimě. Je také tím silnější, čím blíže jste k rovníku. Například Německo má roční hodnotu globálního záření 900–1200 kWh/m2, zatímco Španělsko má kolem 2000 kWh/m2.
Atmosférické podmínky mohou snížit přímé záření paprsku až o 100 % v zatažených dnech. Atmosféra totiž modifikuje spektrum záření absorpcí a rozptylem. Například atomární a molekulární kyslík a dusík absorbují velmi krátkovlnné záření, čímž účinně blokují záření s vlnovými délkami menšími než 190 nm.
Globální záření lze měřit pyranometrem.
